Baví mě to

Tuhle větu už se chystám napsat od Vánoc. To, že jsem doteď neměla čas to udělat jen (doufám) potvrzuje, že nelením a (zelením) resp. žiju. Tak jak podmínky a každý nový den nabízí.

Silvestr se oslavil v klidném duchu s lidmi z ročníku s pár tradicemi, které my děláme na Vánoce (lití olova) nebo ty, které neděláme (ani) na Vánoce (papání koblih) a samozřejmě pyrotechnikou odhánějící zlé (ti kteří to myslí dobře jen se sebou) duchy.
Na začátku ledna jsem si ještě užívala sníh, též jednodenním lyžařským výletem do nedalekého pohoří Harz či sáňkováním na od nás blízké stezce smrti.

Nadšený návrat do školy se (hned první den) nekonal, a já porvé za/užila něco, jako dozvědět se ráno že NENÍ ŠKOLA z důvodu námrazy a silnějšího větru.

Pak už to ale začlo znova, ale jinak. S jiným přístupem. Znovu mohu použít slovo „užívat si“ a u toho se i něco učit.
Tento rok si asi nepřivlastním 20 nových vzorečků, ale 100 nových myšlenek a úhlů pohedu, z kterých se jedna věc dá shrnout, rozebrat a zhodnotit.

Jazyk se už lepší, rozumět jak ve škole tak v rozhovoru s lidmi mi nedělá (až tak) potíže. Sama se ale ještě tak hezky barvitě vyjádřit, jak bych chtěla, nedokáži.
Přímo úměrné zlepšování němčiny se ale zdá býti opakem k ostatním cizím jazykům, které se učím. Ne že bych dál angličtině či francouzštině nerozuměla, ale mluvení, tvoření textů či tady tak oblíbený překlad z němčiny do onoho jazyka je momentálně trošku nad moje síly.:)/:(

První víkend v lednu jsme se zúčastnili dalšího (druhého) AFS campu, na který jsme tentokrát jeli do nedalekého Hildesheim.
„Halbzeit-camp“, resp. Setkání v polovině. Byly pro nás připraveny různé workshopy a diskuse, které rekapitulovaly naše první měsíce a též připravovaly a donutily přemýšlet nad těmi budoucími. „jak to běží v rodině, ve škole, s přáteli“, „zda se mi vyplnila má očekávání“ nebo „co ještě chci do konce výměny stihnout“...
Setkání s ostatními studenty bylo určitě odlišné od toho prvního. Všichni jsme se změnili, ať už delšími vlasy či kratším vedením.

20.1. jsme s mou třídou, která má jako hlavní předmět politiku, vyrazli do Bundestag. Německý parlament je „otevřen všem“ těm, co mají pozvání od jednoho z poslanců. Tím jsme dostali možnost zúčastnit se (necelou hodinu) plenárního zasedání parlamentu a následné diskuse se spolupracovníkem jednoho z poslanců, kterého jsme měli jen pro sebe a též jsme toho (všetečnými) otázkami o „slastech a strastech“ tohoto povolání využili...
Dostali jsme ještě možnost se projít po kopuli parlamentu, která je znovu, po uzavření před hrozbou teroristických útoků v prosinci, otevřena (jen pro pozvané). Též jsme dostali napapat a hurá do víru velkoměsta.
Nakonec ještě pár z nás navštívilo vysílání jedné „funny show“ místní televize, ale bylo to až trapně nudné, že jsme pak rádi prchali na (neujíždějící) vlak.

Co dodat, i tady jsme měli „jaro v zimě“, i tady se sportovně i kulturně – když na to člověk najde čas – dá dobře vyžít, i tady mám každodenní povinnosti.
To, zda ty dny jsou „šedivě rutinní“ či „ pestře kreativní“, záleží (mehr oder weniger) jen na mně.:)