Jsou dva základní druhy výměnných studentů: většina - ti co berou rok v zahraničí jako rok zábavy, prázdnin a super nových zážitků. Ta druhá část, pár exemplářů, jsou zcvoklí mladí lidé pachtící se po vědění.
Patřím do té druhé skupiny, a prosím všechny budoucí výměnné studenty, aby svou sofistikovanou část duše nechali doma ☼(pozn dole), jako tam nechali všechny předsudky či věci, bez kterých si mysleli že „se nedá žít“, a tím vším nabídli sebe, jako nepopsaný list novým lidem, zvyklostem a novému systému tam někde, kde to jinak voní.
(Jinak voní, co to plácá?)
Jak by se vlastně mohlo jídlo v Německu lišit od toho v Čechách? Jednoduše.
TZN. Subjektivní pohled a lá Helena; žádné „slavnostní“ víkendové obědy -ano, my (já) doma v Čechách papáme o víkendu -zejména v neděli- oběd o dvanácté s celu rodinkou jídlo, se kterým se ženy v domácnosti pachtily celé dopoledne.
Zatím jsem tu (rodinka tu v Gö bydlí už deset let, pochází ale ze severu) měla tak dvě -pro mou rodinu- typická německá jídla: zelné listy vařené s neurčitou nemasovou náplní; mleté masové kuličky s omáčkou a bramborem.
Mně osobně to nevadí, je to jen zajímavost a hlady určitě netrpím.
Určitě to není stejné ve všech rodinách (má kamarádka, u které příští týden přespávám, se mě už před dvěma týdny zeptala, co má babička uvařit – ta pochází z Bavorska a myslím, že ochutnám švestkové knedlíky:D )
Gastfamilie se též v některých věcech snaží přizpůsobit, kupuje mi věci které vypozorovala že jím atd.
V čem se liší, jak jsem se optala i jiných, většina rodin tady v okolí, nikdo moc nekupuje čerstvou zeleninu.. Já jsem z Čech zvyklá na hodně míchaných salátů atd..:)
Jsou to ale, jak už jsem kdysi napsala, maličkosti, na které se neumírá.
(už jsem jim tu párkrát upekla, možná ke konci roku vyhraji Zlatou vařečku aneb s promaštěnou sladkou pusou se vždycky radostněji směje)
Tím se dostávám až ke škole; předně ke stravování tam: menzu pro tuto obrovskou školu máme. Je malá a stravuje se v ní méně žáků než na kterékoli menší české škole. (omlouvám se za opakující se adjektiva, ale tak to je:) )
Denním obrazem je, když si přinesu svůj tác s jídlem ke stolu u kterého sedí mí spolužáci, kteří lehce hladově, okusujíc svůj chléb, hledí na můj talíř.
Kde to jsem, ptám se?, až je mi jich skoro líto.
Nemají na to, koupit si oběd za 2,5 euro?
… zvyklost, kterou jsme si (v ČR) vypěstovali z prvního stupně, a to že se papá ve škole, si tu nepřivlastnili (asi měli doma někoho, kdo jim vařil), tudíž teď, kdy mají adolescenti výuku do pozdního odpoledne, to nějak rodičům nedochází, a samozřejmostí není dát na oběd potomkům peníze.
Menza: optala jsem se – strávníků je denně mezi 130 až 200 (mění se se dny v týdnu), polovina si objednává pizzu/bramborové „taštičky“ a druhá polovina normální oběd (výběr ze dvou, s/bez masa).
S výukou jsem ve škole velmi spokojená.
Studenti tvoří většinu výuky, učitel nedává přednášky, ale pracuje tak, aby k 'cíli' studenti vždy sami došli. (tak se dá vyučovat literatura, i fyzika... mohu potvrdit:) ) - hodnocení žáka se skládá půl na půl z testu a z aktivity v hodině/úkolů.
V testech se nepachtí za přesnými daty, ale širokým rozhledem v dané problematice – píší se slohy (popis, shrnutí, analýza). V jedenáctém ročníku se začíná s dvouhodinovými čtvrtletními/pololetními pracemi, příští pololetí už budou i čtyřhodinové. Maturitní ročníky pak píší přípravy na maturitní práci, tzn. šestihodinové testy (z třech hlavních předmětů).
Mám předměty ve formě seminářů, tzn. člověk si volí, tudíž není stále se stejnými spolužáky. To zahrnuje i tři „Leistungskurse“, to jsou předměty probírané intenzivněji, vaše hlavní maturitní předměty.
U nás k maturitě jdete nabušení znalostni posledních čtyř let. Tady (stále mluvím o spolkové zemi Dolní Sasko, kam chodím do školy) jen dvou, lépe řečeno po třech celých semestrech, resp. třech probraných tématech, z kterých maturujete.
Ne, nelegráckuju si tu.
To ale znamená, že celé tyto dva roky jsou zapsané na vašem maturitním vysvědčení.
Nehrajou si tu na „prolajdanou střední školu a šťastnou ruku v den vaší maturitní zkoušky“.
Hodnotit to nebudu, je to Geschmacksache - věc vkusu a stylu (ne)učení.
Moc jsem to tu ještě nepobrala s přijetím po čtvrté třídě základní školy na gymnázium; učitel vám nabídne svůj (velmi nezaujatý) názor, kam by podle něj bylo nejlepší vaše dítě teď strčit... Třeba příště osvětlím blíž.
Co teď ale hýbe městem je Weihnachtsmarkt. Už se staví, mluvit se o něm ale začalo tak před dvěma týdny. Zdá se mi to nebo nás to v ČesRep (tak) moc nerajcuje? Ne že bychom si nedali tolik záležet na výzdobě (možná), ale (prostě) neplánujeme měsíc předem, že na něj půjdeme.
Tudíž, je to velká věc, na kterou se tu všichni těšíme, která přichází společně s adventem a táhne za sebou Vánoce.
Jsem v jedenácté třídě, ročník před maturitním, kdy na podzim vyráží třídy na Klassenfahrt, žádná specifická destinace.
Třída si vybírá (ať už pole zaměření jejího hlavního předmětu či jen tak).
Má třída – Politik und Wirtschaft – se rozhodla vyjet směr Vídeň. Už teď si vymýšlí akce na vydělání peněz a zaplacení části výdajů na cestu.
Pečení a prodávání buchet/keksů ve škole či na vánočním trhu, uklízení po maturitním plesu, zpívání na ulicích… Dobrý nápad jak ušetřit rodičům pár drobných a pobavit se, neřekli byste?
Začínám se trošku zabalovat do krabice „východ“. Tzn. ať už jsou Němci cestovatelé jak chtějí, východní Evropa jim toho moc neříká. Skoro už si sama začnu myslet, že jsem Polka; když už i ta Praha tam leží?:D... Polsko, příp Rusko a jejich řeč v místním povědomí je, čestina...ehm? „řekni něco polsky“
Legrace.
Ale film „Tři oříšky pro Popelku“ zná každé malé dítě, běží to (jako u nás) v televizi na Štědrý den.
Ještě bych se ráda zmínila o Herbstferien; ty zakončovaly můj první měsíc výměny.
Počasí bylo odpovídající ročnímu období a já mohla oddechnout z prvotních šoků.
Celé dva týdny byly pro mě poznávací, z hlediska cestování určitě.
První výlet: zámek Marienburg (který nechal postavit Georg V. von Hannover v letech 1857–1867 pro svou manželku Marii) leží v hannoverském kraji, asi hoďku cesty vlakem z Gö.
Návštěva: dlouholetá přítelkyně od mé hostitelské mámy, pracující už mnoho let jako Seelsorgerin (duchovní pastýřka) v Nepálu. Vystudovaná lékařka vycestovala, jako mnoho dalších do Asie na misionářskou cestu. Jsou podporováni (placeni) penězi z Německa – většinou z příspěvků jejich kostelní komunity.
Prezentovala svoji praci – tzn. ukázala fotky a popsala co dělají.
Na to co tam dělají, či o co se v Nepálu snaží se dívám pozitivně, z toho co jsem viděla, lidem naslouchají a i pomáhají.
Setkala jsem se ale už i s dalšími lidmi (přes svou host. rodinu), kteří jsou misionáři v Asii, a asi jich tam (nejen) odtud nebude jen hrstka.
Jen bych si chtěla položit otázku – Evropa se strachuje před Islamizací, a tak proti ní začíná bojovat různými (někdy až diskriminačními) zákony.
Blízký východ se bojí vlivu křesťanství na svou kulturu, a tak to dává svými výpady na západní společnost okatě najevo.
Proto se ptám; je správné takovýmto způsobem “mýtit” lokální náboženství v Thajsku, Nepálu či na Taiwanu?
(pozn. Momentálně se mluví o připravovaných teroristických útocích právě na Německo, resp Berlín)
Druhý výlet: Berlín
“Ich bin ein Berliner”, slova amerického prezidenta J.F. Kennedyho při projevu v Západním Berlíně v roce 1963. Mluvil o střetnutí svobodného světa a komunismu (“Berlínská zeď je ohavný příklad pro selhání komunistického režimu”).
Moje první návštěva v hlavním městě. Nic jsem neočekávala, předem nehledala informace.. a vůbec – jela jako nevzdělanec, jen s málo představami o 3,3 milionovém městě.
Bydleli jsme u přátel mé hostitelské rodiny, u lidí co se narodili a žijí v západním Berlíně.
Navštívili jsme s hostitelským bratrem (který byl pořádně v hlavním městě též poprvé) muzea (Muzeum města Berlín, Mauermuseum a muzeum u 'Denkmal für die ermordeten Juden Europas')
a hlavní turistické “atrakce” (Das Brandenburger Tor, East Side Gallery etc.) viz fotos
Berlín mě překvapil, v Evropě jsem moc nově (po válce) postavených měst ještě neviděla (tady si to konečně uvědomuji, vidět je to i na Gö) , až mi to připomnělo americká velkoměsta s širokými ulicemi, už padnoucími pro automobilovou dopravu.
Se školou ještě pojedeme do hlavního města, tak se těším, že to uvidím zas z dalších dvou perspektiv – z pohledu dějepisu (probíráme DDR) a politiky (pozvání do Reichstag)
Třetí výlet: Schleswig-Holstein, spolkový stát na severu u Dánska. Místo odkud má rodina pochází.
Dny strávené ve městech Hamburg, Kiel, Neumünster. Bydleli jsme u prarodičů a se všemi se setkali.
Koukli k Ost- i Nordsee.
Též vám všem přeji nenervující přicházející advent
☼ abych vysvětlila svou poznámku o učení – samozřejmě je to fajn, člověk si zdokonaluje i jazyk. Co je problém, je strávený čas nad knihami, který mohl být stráven dá se říct produktivněji. Tzn platí pravidlo, všeho s mírou:).. někteří z nás se to musí někde naučit:)
Žádné komentáře:
Okomentovat